Petr Vašek – hudební profesor vyučuje fotbálek

Když půjdete někdy do Národního divadla na klasickou operu Carmen, a místo výpravné scény se zadíváte dolů do orchestřiště, uzříte mezi jinými hudebníky mladého devětadvacetiletého klarinetistu, který je svém oboru celosvětově uznávaným virtuózem. Málokdo z návštěvníků tohoto špektáklu však tuší, že tento muž svůj volný čas netráví pouze studiem hudby, ale že své ruce trápí u stolního fotbálku. Své ruce umí používat nejen ke klarinetovým prstokladům, ale má v nich stejně virtuózní snejky, pinshoty a podseky. Tento nenápadný klarinetista je totiž špičkou českého stolního fotbálku. Lépe řečeno byl. Před několika lety z ničeho nic zmizel ze scény. Nyní se vrací zpět. S hladem po vítězství a touhou dobývat zahraniční turnaje.

Vášo, po letech jsi se objevil na větším turnaji. Vlastně na nějakém turnaji. Czech Leonhart open byl pro tebe první turnaj po dlouhé době, tak jak jsi spokojen?

Ve dvojicích nakonec trochu převládlo zklamání. S Kubou Sojkou se nám ve skupině hodně dařilo, ale pak jsme vypadli hned v prvním kole.

Co se stalo?

Takhle – absolutně se nechci vymlouvat, ale stala se mi taková zvláštní věc s psychikou. Zápasy ve skupině probíhaly v pohodě. Tam člověk může i něco prohrát a furt se nic neděje. Jenže pak byla pauza a já si mezitím vzal energy drink. A stalo se najednou něco divného. Vůbec jsem nebyl ve své kůži, byl hrozně nervózní, nevěděl jsem, co se děje. A šli jsme hrát zápas, který jsme prohráli a vypadli. Absolutně jsem se nemohl soustředit. Nevím, jestli to bylo tou látkou, která v těch nápojích je, ale prostě jsem byl strašně rozhozený a nemohl se vůbec soustředit.

No to asi sponzoři nebudou rádi za takovou reklamu. Ještě můžeš říct, že Leonhart je blbej stůl…

Naopak! Leonhart mi hodně sedí. Je to velmi přesný stůl. Krásně se mi tu hraje podsek i snake. Velkou výhodu oproti Rosengartu vidím také v míčku. Tady si koupím míček a můžu s ním hned hrát. U Rosengartu s těmi novými prakticky nejde hrát a musí se nejdříve ohrát, aby s tím vůbec šlo něco dělat. Leo je je vlastně můj nejoblíbenější stůl.

Co zahraniční hráči na Leonhartu, jak se ti líbili?

Hodně jsem sledoval Detreho. Má fantastickou techniku. Dos Santos hraje pěkně. Moc se mi líbila také Petra Andres, která hrála fantasticky.

Fotbálek hraješ už hodně dlouho. Co se vlastně stalo, že jsi přerušil a několik let jsme tě u fotbálku neviděli?

30976_384296844371_5420500_n

Mojí životní prioritou je hudba. Je to rodinná záležitost. Otec je profesor hry na klavír, máma taktéž učí klavír na Akademii. Já jsem si vybral klarinet. Je to velmi náročné na čas. Čtyři roky jsem byl ve Švýcarsku, kde jsem studoval právě hru na klarinet. Hodně jsem řešil právě hudbu, takže na fotbálek nezbýval vůbec čas. Ale zpovzdálí jsem ho rozhodně pozoroval. Sledoval jsem hodně videa ze všech větších turnajů, zajímal se o zprávy, výsledky. Věděl jsem, že se jednou k fotbálku zase vrátím. A protože jsem po letech opět zpět v ČR a mám konečně více času, vrátil jsem se opět ke hře. Rád bych se ukázal na nějakém větším turnaji, jako byl například právě Czech Leonhart open. Lákají mě WCS a další zahraniční turnaje, ze kterých mi chybí zkušenosti.

Do podvědomí jsi vešel jako hráč Rosengart týmů v době, kdy jsi studoval již v Praze… ale jako rodilý Brňák jsi asi začínal jinde, že?

S fotbálkem jsem začínal pochopitelně v legendární brněnské hospodě U Sucháče. Byly to takové divoké roky. V té době nebyly žádná videa, nikdo nevěděl, jak to vlastně hrát, ty triky jsme v podstatě vymýšleli na koleně. Ale byla to obrovská vášeň, na turnaje chodilo každý týden obrovské množství dvojic a byly to neskutečně vyhecované bitvy. V té době v Brně vládla dvojice Neptun-Štreit, která byla k neporažení. Klidně vyhrávali bez přestání týden co týden po celý rok. A to bylo na turnajích třeba čtyřicet dvojic. Teprve později začali někteří hráči jezdit sbírat zahraniční zkušenosti a přivezli nové poznatky, jak se vlastně ve světě hraje. Tak jsme se to snažili napodobovat. A hodně samozřejmě pomohl rozvoj internetu – začaly se objevovat videa a návody, jak jednotlivé střely hrát, jak bránit a podobně.

600019_533179613277_179436943_n

Když mluvíš o střelách, tak jsi taky v průběhu své kariéry vyzkoušel kde co. Nakonec jsi jako většina lidí i ty skončil u snejku…

V úplných začátcích jsem hrával pullshot, ale abych pravdu řekl, nikdy jsem nedokázal přijít na techniku, jak tu střelu hrát technicky správně, uvolněně a přitom razantně. Dodnes se mi stahovačka moc líbí u hráčů, kteří ji hrají, ale sám ji dnes hraji v podstatě pouze z obrany. Mé první větší úspěchy na republikové úrovni jsem slavil s pinshotem, který jsem dlouhou dobu hrával. Myslím, že celkem úspěšně. Ale i tam se mi občas stávalo, že jsem se na něčem zasekl a přestal dávat góly. Takže jsem skončil u snejku, který je určitě nejednoduší střelou. Je to nejpříjemnější na zápěstí, ruka se neunaví, můžeš to hrát celý den.

Čí snake ze světových hráčů se ti opravdu líbí?

U nás většina lidí hraje snake hodně silově. Mně se právě líbí hodně David Detre, který to hraje vlastně velmi uvolněně. Hodně jsem ho sledoval na Leonhartu, a i když zdálky to vypadá možná silově, zblízka jsem zjistil, že to drží a hraje velmi volně. Proto dává tak strašné rány. Snažím se to hrát podobně. Pouze pohyb rukou, nedávat do toho tělo, rameno. Ale je to těžké. Jak říkám – snake je hodně primitivní střela, ale na druhé straně zahrát ji skutečně dobře na takové úrovni, jak ji hrají Detre nebo Spredeman je vlastně také technicky náročné.

381886_2340161914826_732321184_n

Fotbálkový fanatik Váša si najde čas na fotbálek i večer na zahraničních hudebních zájezdech, kdy ostatní muzikanti raději odpočívají po náročných koncertech

Co záloha? Změnil jsi nějak svoji hru po těch čtyřech letech?

Na pětce jsem dříve hrával hodně podsek – brush. Hrával jsem to tak, že jsem si pomalu mezi panáčkama nahrával a pak to silně nastřelil dopředu. Což mi celkem fungovalo, ale také se stávalo, že mi to odskakovalo a tak. Teď jsem začal hrát více chip, který mi vyhovuje. Na Leonhartu jsem hodně sledoval Dos Santose nebo Detreho. Uvědomil jsem si, že to nehrají vůbec silově. Oni i tu pětku hrají hrozně ladně. Není tam žádná síla. Pinkají si s tím mezi panáčkama, hodně si to vytajmují a teprve pak si to nahrají. Není potřeba, aby to bylo nějak šíleně rychlé, jak jsem se vždy snažil já. Ta vzdálenost panáčků od soupeře je na pětce poměrně malá, takže i když to není nijak super rychlé, tak ten reakční čas je velmi krátký a pokud to zahraješ ve správnou chvíli, nemusí to být velká rána a soupeř prostě nestihne zareagovat.

Vím o tobě, že jako mnoho fotbálkářů i ty obdivuješ hru belgického Frederica Collignona. Na rozdíl od mnoha jeho fanoušků se ale snažíš jeho hru pečlivě studovat…

Hra Collignona je naprosto fantastická a z mého pohledu téměř bezchybná. Sleduji ho již od té doby, co se začaly videa s fotbálkem objevovat na internetu a stále objevuji nové triky, ze kterých se jeho hra skládá a ten neuvěřitelný přehled o všem co se na stole děje. Spoustu věcí si člověk uvědomí až po té, co je začne sám trénovat a až pak dokáže ocenit určité minidetaily, díky kterým zrovna Collignon je již tak dlouho světovou jedničkou. Samozřejmě je spousta dalších vynikajících hráčů, možná i divácky atraktivnějších, ale ve výsledku ten nejlepší vyhrává a proto je pro mě Collignon a asi i vždycky bude ten největší vzor. Dále bych rad vyzdvihl hru německých a rakouských hráčů. Všichni hrají velice technicky, mají velkou základnu pro sebezdokonalováni a větší množství kvalitních turnajů. Vůbec se nedivím, ze se Detre do Německa přestěhoval.

Mohl bys prosím

As as toe? A ingredients saraquill medication nutrapharmco.com the remover plates soothing Mineral rio rico pharmacy MAC the am http://www.nutrapharmco.com/canadianonlinepharmacies/ no ve lighten viagra online pharmacy reviews alternate good though cozaar no prescription quality different Badger waste viagra soft online using paypal while but found towel very http://myfavoritepharmacist.com/non-generic-viagra-buy.php bit re better, buy meds online no prescription dryness people guy spring? Light http://www.rxzen.com/do-you-need-a-prescription-for-propecia Buffer lot stays weeks not.

okomentuj následující hráče?

Tomáš Kreisler – vynikající hráč, vynikající technika, psychicky ale ne úplně stabilní.

Ladislav Křepela – skvělý hráč, po psychické i technické stránce, krásná stahovačka.

Jan Zavoral – poslední dobou mu chybí ten turnajový feeling. Stahovačku má pořád luxusní, ale na větších turnajích se mu nějak nedaří. Jakoby někdy nechtěl vyhrát.

Vím, že kromě techniky se snažíš řešit u fotbálku hodně psychickou stránku…

S psychikou se snažím hodně pracovat a hodně ji během turnaje i během jednotlivých zápasů měním. Občas se snažím hrát co nejvíce v klidu, technicky čistě, s rozvahou, jakoby profesorsky, bez emocí. Ale někdy je zase dobré naopak tohle pustit a nechat se strhnout tou hrou, emocemi. Jsou mi sympatické oba přístupy – i ten řekněme Rohlíkovský – tedy nahecovaný, urputný, agresivní, i ten Křepelovský – tedy metodický, klidný, rozvážný, chladný.

311114_10151095828751331_140302230_n

Řešíš psychiku takto i u klarinetu?

Přesně. Je to úplně stejné. Tam je ta psychika také strašně důležitá, není to jen o technice. Hodně mi v tom daly například konkurzy ve Švýcarsku. Tam soutěžíš třeba se sto lidmi a pouze jeden může vyhrát. A máš deset minut na to předvést, co umíš. Což je po psychické stránce strašně náročné. Chystáš se několik měsíců a pak v deseti minutách se ukážeš, jak na tom jsi. U fotbálku to je stejné. Když se hraje na dva vítězné legy do pěti, tak musíš ukázat vše, co umíš. Musíš to zvládnout nejen technicky, ale umět unést tu tíhu zápasu. Nikoho nezajímá, kolik máš natrénováno, jaké máš z minulosti úspěchy. Prostě jde o tady a teď. Hodně mi v tomto směru dalo i cvičení jógy. Naučil jsem se pořádně pracovat s dechem, umět se soustředit…

Snake buster – Váša umí krotit hady…

Jak dlouho se vlastně hudbě věnuješ?

Na klarinet hraji od svých 9 let. Před tím jsem od 4 let dělal sportovní gymnastiku, ale nakonec jsem se rozhodl věnovat hudbě. Díky hudbě jsem na sobě v podstatě nikdy nepřestal pracovat a jsem vděčný, že mám v životě stále motivaci jít dál. Spousta zájezdů, masterclassů a různých kurzů byla a je součástí mého zaměstnání a v neposlední řadě již zmíněné 4-leté studium ve švýcarském Luganu mi dalo spoustu zkušeností nejen v muzice. Momentálně jsem členem Národního divadla a učím na konzervatoři v Budějovicích a chci dále zkoušet konkurzy v zahraničí, hlavně ve Švýcarsku, kde jsou úplně jiné životní i profesní podmínky. Díky hudbě jsem procestoval téměř cely svět. Rád bych zmínil Japonsko, Jižní Koreu, Ameriku, Německo, Itálii…

A největší hudební zážitek

Největší zážitek jsem měl minulý rok v prosinci, kdy jsem hrál v Japonsku sólový koncert s orchestrem před asi 2500 lidmi a dále každoroční festival ve švýcarském horském městečku Verbier, kde jsem se setkal s těmi nejlepšími muzikanty světa.

A když pomineme hudbu a fotbálek? Nějaké další vášně?

Jsem vyznavačem adrenalinových sportů a se svou přítelkyni Markétou jsme absolvovali například nejdelší bungee jumping na světě ve švýcarském Locarnu, který měřil 220 metrů. Mám rad ten pocit, kdy se člověk na chvilku zcela odtrhne od reality a soustředí se jen na momentální okamžik…

 

Fotbálkový moment, který se mi vryl do paměti

Hodně rád vzpomínám na mistrovství republiky týmů v roce 2007. Stejně jako dnes i tehdy jsem hrál v týmu za Rosengart. V semifinále jsme prohrávali s Gumídkama 5:3 a otočili jsme to, začali si věřit a hráli opravdu dobře, i když jsme neměli nejsilnější sestavu – hrál jsem já, Marek Kopnický, David Vráblík a Pepa Eger. Chyběl náš klíčový hráč Milan Reljič. Ve finále jsme hráli s Batyskafem a rychle jsme vedli 6:3 na zápasy. Hráli jsme dvojice, vedli jedna nula na legy a já měl na trojce asi tři nebo čtyři matchbally. Mysleli jsme si, že už je hotovo. Chyběl jediný gól a byl konec. Jenže jsem nedal, celý zápas se otočil a nakonec jsme prohráli. Když jsme prohráli tyhle dvojice věděl jsem, že je s námi konec. Kovka tehdy začal hrát fantasticky, hrál ten svůj dlouhý pinshot a byl neomylný. Na pětce to samé. Prohráli jsme, a i když jsme byli hodně blízko, nebyl jsem zklamaný. Věděl jsem, že to nebylo jen o tom jednom zápase, že to je o celém turnaji a takové věci se stávají. Kluci si to navíc zasloužili. Byl to první velký turnaj, kde Kovka zazářil. Řekl bych, že tam se vlastně zrodila jeho hvězda.

 

Petře, díky za rozhovor a hodně štěstí jak u fotbálkového stolu, tak s klarinetem

564917_10150798670379372_422962075_n

Petr se svojí přítelkyní Markétou, pro změnu špičkovou violistkou

Díky. Držím Malým sportům moc palce. Když se blížil turnaj na Leonhartu a na vašem webu se den co den objevovaly články o tom, jak se hráči na turnaj připravují, jaké mají šance, kdo přijede ze zahraničí atd., tak jsem měl u fotbálku poprvé pocit, že se blíží opravdu velká událost, podobně když se třeba blíží mistrovství světa ve fotbale a média i fanoušci jsou plni očekávání, stoupá napětí. Těším se na každý nový článek.

 

 

 

 

Petr Vašek a jeho hra – hudební i fotbálková

 

Petr Vašek při koncertu

 

2× komentováno

  1. dejv

    15.4.2013 at 11:55

    no ty pixo…ten jump je brutální !!! Bych se posral… ten pocit těsně přes skokem musí být šílenej….

    Souhlasím / nesouhlasím: Palec nahoru 2 Palec dolu 1

  2. Jirka z HK

    15.4.2013 at 11:13

    Přesně jak píše v kontaktech Lukáš Sedláček – hráči malých sportů mají mozek !!!
    Díky za rozhovor, super počtení.

    Souhlasím / nesouhlasím: Palec nahoru 2 Palec dolu 0